Leden 2012

Zachraň mě (po 20 letech)

7. ledna 2012 v 20:23 | Baobábina |  Jednorázovky

Nikdy jsem tě nepřestala milovat.

Pairing: Dramione
Pokračování jendorázovky Zachraň mě.


Zaprvé Baobábina říká, že toho od paní Rowlingové ukradla jenom trochu, ale žádné peníze z toho nemá. Zadruhé Baobábina říká, že jestli něco ukradnete jí, aniž byste se aspoň zeptali a uvedli zdroj, zpřeláme vám všechny větve. A zatřetí se Baobábina omlouvá, jestli jí někde ulétlo písmenko nebo slovíčko.



Zachraň mě

7. ledna 2012 v 20:02 | Baobábina |  Jednorázovky
Zachraň mě.
Za-chraň-mě.

Pairing: Dramione

Zaprvé Baobábina říká, že toho od paní Rowlingové ukradla jenom trochu, ale žádné peníze z toho nemá. Zadruhé Baobábina říká, že jestli něco ukradnete jí, aniž byste se aspoň zeptali a uvedli zdroj, zpřeláme vám všechny větve. A zatřetí se Baobábina omlouvá, jestli jí někde ulétlo písmenko nebo slovíčko.


Větve a listy

7. ledna 2012 v 19:28 | Baobábina |  Větve
Jednorázovky - krátké povídky, experimenty.

Drabbles (WIP)

Songfics (WIP)

Vícedílné jednorázovky (WIP)

O povídce Set fire to the rain

7. ledna 2012 v 18:48 | Baobábina |  Set fire to the rain
Set fire to the rain.

Takže... dlouho jsem se chtěla vrátit ke psaní, s jakoukoli povídkou. Chvíli jsem uvažovala o pokračování Malého mrtvého tajemství, dokonce jsem měla i rozdělanou první kapitolu, ale cítila jsem... že to není ono. Nevím proč. Mám ten příběh v hlavě, ale zatím ho nebudu psát. Uvidíme do budoucna. Teď mám hlavu plnou jiných věcí.
Dlouho jsem hledala novou inspiraci. Četla jsem různé povídky i knihy, poslouchala rozličnou hudbu, snažila se co nejvíc uvažovat o nových věcech. Nic nefungovalo. Až jednou jsem zase dostala psavou náladu a jen z hnutí mysli jsem vyplodila prolog (více v komentáři pod ním). A když jsem ho pak po sobě četla, stvořila jsem příběh.
Nejprve jsem potřebovala dobu. Příběh z doby Pobertů jsem už měla, stejně tak příběh z doby Harryho Pottera. Zbývajících možností už tak bylo málo - příběh z doby Toma Rojvola v Bradavicích, z doby Zakladatelů nebo dřívější nebo příběh z doby Další Generace (neboli Next Gen.). A jeliikož jsem se v poslední době do Next-Gen příběhů úplně zamilovala, volba byla jasná.
Původně jsem tedy chtěla tvořit Rose/Scorpius povídku, jelikož moje momentálně nejoblíbenější povídka - Delicate a její pokračování Still Delicate (odkaz na autorku padfoot4ever najdete v Oblíbených stránkách, povídka je však pouze anglicky, nedokončený překlad Delicate najdete na hp.kizi.sk), avšak pak mi došlo, že v životě nemohu napsat tak skvělou povídku, jako jsou ty dvě zmíněné, proto jsem ten nápad odložila. Napadlo mě však něco jiného.
Po Prokletých jsem se dlouho nedokázala oprostit od Draca, trochu ke mně přirostl, dá-li se to tak říci. A tak mě napadlo: proč se ho vzdávat? Do hlavy mi nalétla okouzlující myšlenka - co takhle udělat Rose/Draco povídku? Však víte - dcera válečných hrdinů se zamiluje do bývalého Smrtijeda. Okouzlilo mne to.
A do téměř hotového příběhu se zamotala píseň Set fire to the rain, která mne v době jejího vzniku provázela na každém kroku a přidala trochu detailů a trochu barev.
A tak vznikla moje nová povídka.

Původně jsem chtěla stvořit něco velkého, dramatického, oslnivého - něco lepšího, než byli Prokletí a přesto něco podobného jako Prokletí. A nakonec jsem se spokojila s něčím malým, téměř nenápadným, s romantickým příběhem a jednoduchou zápletkou. A nakonec se mi to stejně v hlavě rozlezlo do dlouhého příběhu, se spoustou osobitých postav a vedlejších zápletek, takže nakonec... jsem asi spokojená.
A vím, že to nebude příběh pro všechny. Nejedná se ani o drama ani o válečnou tématiku, nýbrž o čistou romantiku, velmi hutnou romantiku, alespoň prvních několik kapitol. Změnila jsem se, za těch několik měsíců, a troufám si i na věci, na které jsem si předtím netroufala. I když možná stále píšu to samé - Draco a zrzka... povědomé? :)
Ta povídka... je můj osobní dort, podobný tomu, který si upekli Pejsek s Kočičkou. Nasypala jsem do ní všechny mé oblíbené ingredience z povídek, které mám ráda a vytvořila takový sestřih jejich (podle mne) nejlepších nápadů. Není to moc originální. Ale líbí se mi to.

Tak, to by mohlo být pro začátek všechno. Snad ještě k přidávání - kapitoly budou přibývat pomaleji než dříve, jsou však mnohem delší než ty, které jsem dříve psávala (tehdy měly průměrně tak 5 stránek ve Wordu, tyto jich mají tak deset, někdy i více). Také jsem se rozhodla nechávat si vždy jednu kapitolu "v šuplíku" (v praxi: mám napsané už dvě kapitoly, zveřejněná je však pouze ta první), pro nečekané okolnosti - kdybych náhodou dlouho nebyla schopna psát nebo podobné. Teď píšu třetí kapitolu - chybí mi asi ještě osm stran, takže to bude trvat déle, ale... opravdu se snažím, věřte mi.
Dříve jsem komentovala přímo pod kapitoly, už to dělat nebudu, přijde mi to trochu rušivé. Takže - můj první komentář a asi ne poslední. Pro začátek to snad stačí.

Zatím,
Baobábina z Baobabského města.

Kořeny

7. ledna 2012 v 0:41 | Baobábina |  Kořeny
Výlevy a výkvěty - krátké zprávy, poznámky, omluvy, socializace.

Komentáře - k povídkám i k okolnímu světu. Většinou doplňující informace, které se mi pod kapitoly nevejdou.

Recenze (WIP)

Úvahy (WIP)

O novém blogu

7. ledna 2012 v 0:37 | Baobábina |  Výlevy a výkvěty
Vítejte.

Vítejte vy, kteří mne ještě neznáte, vítejte vy, se kterými jsem se už na svých cestách někdy setkala. Vítejte na mých nových stránkách věnovaných povídkám a HP fan-fiction (nebo možná mým pokusům o povídky a HP fan-fiction). Píšu už... dlouho. Až do nynějška jsem vždy působila jako Athea, cítila jsem však, že potřebuji nějakou změnu, jak ve svém psaní tak ve způsobu, jakým se sama prezentuji. Překopat svůj život - to jsem potřebovala. Proto jsem změnila jméno, změnila stránky a nyní sama sebe nazývám Baobábina a sídlím tady na Baobabinci nebo také Skládce baobabských písmen (a předem bych ráda řekla toto: Baobabinec není jenom pro bábiny jako jsem já, ano? Je zde srdečně vítán kdokoli bez rozdílu věku, muž, žena nebo trilobit, pokud si to bude přát).
Proč tedy zrovna baobab? Možná proto, že mne ten strom fascinuje, možná proto, že jsem nikdy nebyla v Africe a vždycky jsem si to přála, možná kvůli tomu jednomu citátu uvedenému výše. A podle baobabu je zde samozřejmě všechno řazeno, tudíž:


Baobab má jako každý strom 3 části - kořeny, kmen a větve.
Kořeny jsou u baobabu velmi důležité - nasává jimi vodu, které je v suchých afrických oblastech velmi málo. Také dávají základ celému tomu mohutnému stromu, jsou to jeho nejstarší části, ze kterých pradávno vyrostl. Většinou si jich nevšimnete, ani je nevnímáte, protože jsou ukryty v zemi, přesto však - jsou velmi důležité. Na těchto stránkách jsem kořeny já - moje zprávy, hlášení, omluvy, komentáře, poznámky a postřehy.
Druhou částí baobabu je kmen. Ten je velmi silný, protože v sobě zadržuje veškerou vodu, kterou strom načerpá ze země, a musí ji tam strážit dlouho, neboť vody je málo a musí vydržet. Proto je také kmen nejmohutnější částí celého stromu, částí, bez kterého by se rozhodně neobešel, jeho podpěrný sloup, který ho drží dohromady. Můj kmen budou tvořit kapitolové povídky - nejdůležitější, nejmohutnější kus z celé mé tvorby.
Poslední částí baobabu jsou jeho větve s listy, nebo koruna, pokud jí tak chcete říkat. Tyto větve bývají velmi krátké a listy velmi malé - pomocí listů se totiž ze stromu odpařuje voda a o tohle zrovna moc nestojí, protože jí má příliš málo na rozdávání. Přesto jsou i větve důležité, jelikož jedině díky nim je strom ještě naživu - zázrak fotosyntézy. Na mých stránkách tvoří větve moje jednorázovky, krátké nápady a úryvky, kterých bývá mnoho a jsou tak rozvětvené, že by nedokázaly vytvořit jediný souvislý sloup. Přesto je mám ráda - mohu v nich tak realizovat podněty, na které nemám tolik času, abych z nich mohla vytvořit kapitolovou povídku.

Nezáleží na tom, v jaké části baobabu se nejvíce zabydlíte, zda se usídlíte v koruně a pohoupete se na jejích větvích, nebo se raději zadlabete do silného kmene a schováte se v jeho bezpečí. Jste vítáni všude - baobab je mým domovem a já vám ho velmi ráda zapůjčím :). Buďte mými hosty.

Vítejte v Baobabinci.